World Health Organization (světová zdravotnická organizace) nebo také ve zkratce WHO je mezinárodní organizace, jejímž cílem je dosáhnout nejvyšší možnou úroveň zdraví pro všechny obyvatele. Přišli s rozhodnutím klasifikace hráčského syndromu.

Sleduj Fontech.cz i na Facebooku!

Do jedenáctého vydání mezinárodní klasifikace nemocí přibyl zmíněný hráčský syndrom, podle kterého je hraní her závažným zdravotním onemocněním, které může mít negativní následky pro život. Na základě vyjádření Dr. Vladimira Poznyakov, člena WHO je zařazení daného onemocnění do listu nemocí profesionálním posunem organizace směrem k modernímu způsobu života. Ať už je to opravdu tak, nebo ne, mnoho psychologů se shoduje v názoru, který do tohoto kroku vnáší vážné pochybnosti.

Je opravdu potřebné, aby to bylo takové vážné?

Škála onemocnění nacházejících se na seznamu je opravdu pestrá. Z velké většiny se ale jedná o onemocnění a poruchy, které mají za následek různorodé množství symptomů, ba dokonce smrt. Poznyakov dodal, že klasifikace poruchy hraní slouží hlavně k upozornění zdravotního personálu a systému o existenci tohoto stavu. Na základě jeho vyjádření prý existují tři základní diagnostické znaky nebo charakteristiky popisující hráčský syndrom.

3 hlavní znaky

„Jedním z nich je, že hraní má přednost před jinými aktivitami až do takové míry, že ostatní aktivity vytlačují na okraj. Druhým znakem je narušená kontrola tohoto chování. A i když se vyskytnou negativní důsledky, toto chování stále přetrvává nebo eskaluje.“

Třetí rysem je stav, který vede k výraznému poškození rodinného, sociálního, osobního života a pracovního či vzdělávacího fungování. Mohou se projevovat problémy se spánkem, výživou a nedostatkem fyzické aktivity. Podobná charakteristika je stanovena i na poruchu hazardního hraní.

Jasný nesouhlas psychologů

Okamžitě jak byl návrh vyslán, organizace jako CNN, Forber či Kotaku promluvili s několika lékaři a psychology. Ti vyjádřili jasný nesouhlas s danou klasifikací. Dr. Chris Fergus se vyjádřil následovně:

„Z navrhované diagnózy mám značné obavy. Existuje mnoho mýtů jako například, že hry zapříčiňují zvýšení dopaminu a ovlivňují mozkové oblasti podobně jako návykové látky. Na tom, že ovlivňují mozkové oblasti je kousek pravdy ale pouze v rozsahu příjemných potěšeni jakými jsou např. pojídání čokolády, sex, získání dobré známky a podobně. Ne jako je tomu u heroinu nebo kokainu.“

Předčasné závěry

Uznávaný psycholog Anthony Bean má taktéž na věc celkem jiný pohled.

„Je trochu předčasné označit to jako diagnózu. Jsem klinik a výzkumník, takže vidím lidi, kteří si myslí, že jsou v linii závislých. Ale hraní je pro ně jistý mechanismus, který jim pomáhá zvládnout úzkost nebo depresi. S jejich následujícím ústupem, výrazně klesne i čas strávený za hraním her.“

Bean konec koncem nevyvrací existenci hráčského syndromu. Chce jen ozřejmit skutečnost, že přidání takového typu „závislosti“ do mezinárodní klasifikace nemocí, může vést k devastujícím důsledkům. V tomto dopise by následně mohlo přibýt podle jeho slov skutečně cokoliv.

Někdo se dívá hodně na televizi? Boom, šup na list. Hodně čtení? Další zásah. Lidstvo je obklopeno technologickými novinkami. Disponuje neuvěřitelným množstvím informací, které poskytují nejen pokrokové technologie, ale i ty, které mají mít podobu odreagování se. Kromě skutečnosti, že hraní vybraných počítačových her může vést k úspěšné kariéře ve světě elektronických sportů, které jsou stále populárnější.

Na základě toho by se mezi list těchto poruch mohla v dnešní době dopsat i příliš dlouhá doba strávená za cvičením (ať už v posilce, trénování na olympiádu nebo jiné). Upřímně řečeno, každý jsme dnes na něčem v jisté míře závislý. Otázkou zůstává, co následuje? Jak to ukončil Bean: „Otevření těchto dveří je Pandořina skříňka.“

Jaká je vaše reakce?
Miluji to
0%
Páči sa mi to
0%
Chcem to
0%
Mám to
0%
Nepáči sa mi to
0%
Neznášam to
0%